Jednoho dne jsem zkrátka otevřela Cosmopolitan, podívala se do zrcadla a spatřila ten rozdíl. Z časopisu na mě hleděly nádherné dlouhonohé, dlouhovlasé bohyně útlých pasů - ze zrcadla na mě zírala podivně rozježená osoba s aknózní pletí a postavou, jež by se dobře vyjímala jako humoristická součást barokní fresky. A tak začal můj boj s tvrzením "z opice skřivánka neuděláš" (pozn. autorky - jinak také "boj s větrnými mlýny").
Na počátku všeho byly vlasy - a lak na vlasy, později už pouze lak na vlasy, poněvadž pod jeho nánosem byla původní pokrývka hlavy prakticky nerozeznatelná. K tomu následovala změť různých větruodolných účesů, kterým moji zlomyslní spolužáci vymýšleli hanlivé a necitlivě zesměšňující názvy (pojmenování kokršpaněl, či květák mě dodnes straší ve snech …).
Následovaly diety…jedna za druhou - dělena strava, polévková dieta, vajíčková dieta, hladovka…dvouletým výsledkem pak nebyla, jak jsem očekávala, neodolatelná a svůdná postava Cindy Crawford s mírami 90/60/90, nýbrž (tedy, mimo několika kil "navrch") zvýšené množství volných triček v mém šatníku, celulitida, podprsenka velikosti 75E a infekční mononukleoza.
Oblečení tvoří důležitou součást image dospívajích, ale já byla natolik rozpolcena mezi "sportovní holka do nepohody" a "rozkošná princezna v růžových šatečkách", či "tohle tričko je vážně sexy" a "proboha , budou vidět moje špeky", že u mě poměrně nezřídka docházelo k nezvyklým kombinacím ala černá krajková halenka a kapsáče, či vytahané bavlněné tričko s nápisem "říkej si je blbej , je blbej, je blbej" doplněné krátkou černou minisukní.
Přirozeně jsem nenáviděla školu a všechno s ní spojené, i rozhodla jsem se pro tichou, leč údernou sabotáž. Ta se projevovala především tím, že jsem si - na hodiny, jež jsem shledávala nezáživnými (prakticky všechny - až na tělocvik), či ubíjejícími (tělocvik) - významně přinášela vlastní studijní materiály (na zěměpis to byl tuším Kara ben Nemsi se svojí nezapomenutelnou cestou po Orientu, během chemie pak excelovala Kingova "Hodina děsu"). Můj protest byl však natolik skromný a nenápadný, že ho valná většina profesorského sboru vůbec nezanamenala, natož aby ocenila rafinovaný způsob jímž jsem se jim snažila naznačit, že je potřeba na sobě ještě zapracovat….
Čoboda | 
Tiska | 
Zde hledá
Taky si říkám, že ty fotky z časopisů musí být snad z jiného světa, když se na sebe podívám do zrdcadla.Jinak pěkný článek. :D